Tarot výklad karet

Na jaře jsem četla opravdu hezkou knížku. Úmyslně píšu "knížka", jelikož je to formát velikosti brožury (přečteno asi za 3 - 4 hod). Jmenuje se "Slunce zapadá na východě" - autorka Věra Nosálová.

Poutavý příběh, u kterého roztají i ty největší kostky ledu. Ten, kdo by náhodou neuronil ani jednu slzičku, tak to je jen ukazatel citové vyprahlosti. Nelekejte se, není to žádná romantika atd. Jen kouzelný, poutavý příběh ze současné doby. Je třeba přečíst celou knížku v kuse. Po přečtení máte nárok na splnění jednoho přání, ale to je za předpokladu, že to přečtete jedním vrzem-:)) Přání si můžete vybrat v době, kdy to budete nejvíce potřebovat. Záleží na vás, jak tomu uvěříte. Ale zatím všichni, kdo to přečetli, tak bez přestávky-:)) Ono vás to totiž nepustí.

Úryvek z knížky:

"Pamatuj si, Maruško, v žádném vztahu nesmíme vypustit z ohrady všechny bílé koně, vždycky si musíme tajně nechat jeden pár pro případný další chov. Když totiž partner zjistí, že už v ohradě nic není, začne se nudit a nakukovat do jiné ohrady. To platí pro muže i pro ženy…"

"Mužskej potřebuje, aby ho ženská pořád něčím překvapovala, aby měl pocit, že má ženská ještě spoustu tajemství, že je pořád co odhalovat. To ho vzrušuje a drží doma. Když se mužskýmu hned na začátku úplně otevřeš a řekneš – tady mě máš, přečti si mě celou – tak si tě přečte, vrátí do knihovny a sáhne po jiný knížce….."

"Myslím, že lepší mít častější bolesti a v intervalech žít naplno, než mít bolesti jen občas a mezi tím jen sedět, koukat do zdi a přemýšlet o svém údělu."

"To je zvláštní, vyslovila jste nahlas něco, co já už dávno cítím, jen jsem neměl odvahu to správně pojmenovat. Já vlastně nežiju, jen přežívám uvězněný v jakémsi krunýři, všichni mě přesvědčují, že z krunýře nesmím ven, že pobyt v tomto těsném prostoru pro mne znamená život, když krunýř opustím, že zemřu. Nenávidím ten krunýř, nenávidím to sevření, ale věřím autoritám a neodvažuju se z krunýře vystrčit ani prst, protože by to mohlo zapříčinit můj rychlejší skon. Otevřela jste mi oči. Je přece daleko lepší žít jeden jediný den svobodně, vystavit se slunečním paprskům, nadýchat se čerstvého vzduchu, než žít dva dny v temném zatuchlém a svírajícím krunýři. Díky vám se přestávám bát. Rozhodl jsem se. Vyjdu ven z toho krunýře, můj konec je tak jako tak neodvratný a v krunýři bych umřel, aniž bych poznal uzený bůček….."

Příjemné počtení,

Markéta