Tarot výklad karet

Ačkoliv karty na tento měsíc výstižně popisují, radí, jakou cestou se dát, tak Vás dnes nemohu ušetřit další motivace. Ano, motivace. Tyhle úvodníky se Správnou Cestou vnímám především jako motivaci, kterou mám sepsat a poslat ji k Vám. Takže to dělám opět a protože už tohle téma v sobě nosím dlouho, ale až nyní se dokáže zformovat do slov, tak Vás právě dnes budu motivovat něčím, co pravděpodobně považujete za špatné, ale bez čeho byste nemohly žít. Nedá se odoperovat stejně jako, kdybyste si nechali vyříznout SRDCE. Už Vás napadá, co to je? :-) Ještě chvilku přemýšlejte… :-) Tomu, kdo na to nepřišel, to prozradím. Ano, je to EGO.

A ano, spoustu lidí a lidí zabývající se duchovnem považují ego za něco hodně špatného. Když jsem nastoupila svou duši probouzející cestu, tak mi to bylo i tak prezentováno. Ego je prostě prevít, který dělá z lidí egoisty, sobce, a vzdaluje od duchovní podstaty člověka, a musí se tedy cíleně potlačit, převychovat, odstranit. Pak jsem v jedné knize, už nevím název, ani autora, narazila na skromnou poznámku, že ego špatné není, že právě ego z nás dělá jedinečné osobnosti. A tahle myšlenka se mnou plně souzněla, tak jsem ji přijala za svou a stejně ji prezentovala i svým klientům… a pokračuji v tom stále i po letech kdy s egem svým i svých klientů dennodenně pracuji. A musím říct, že se tento rok jeví ego nějak urputnější. Vnímám souvislosti. Není to tak dávno, co se mě jeden člověk ptal, jestli máme cestu jednu – společnou, nebo každý půjdeme svou cestou. Ani jedna varianta nebyla správnou odpovědí. Viděla jsem to tak, že máme jednu cestu, ale zatímco jeden jde vpřed, druhý se nejprve zastavil, a pak otočil směrem, který ho vedl do bodu, z kterého vyšel, tedy na start. Tehdy a dlouho potom jsem to nechápala, čím to je. Proč člověk nejprve urputně hledá nějaký cíl, vytvoří si záměr, a po čase ho opouští a navíc se vrací tam, kde už byl, ačkoliv to nepovažoval za dobré. Rychle by se takové jednání dalo odsoudit, jako že dotyčný/á je nepoučitelný/á, ale to mi stále nevysvětlovalo ten princip (a jak mě znáte, když nechápu princip, nemohu s tím patřičným směrem pracovat). Ten člověk z nedávné doby však nebyl jediný, najednou jakoby se s takovým jednáním a přístupem ztotožnilo velké množství lidstva, alespoň co se našich zeměpisných šířek týká. Pro mě o to větší důvod k pozorování, bádání, pátrání a hledání cesty, jak lidem z toho pomoct. A protože stále nepřicházelo patřičné vysvětlení, tak jsem o něj požádala… a byla jsem vyslyšena. Podnikla jsem cestu, kterou bych vzhledem k osobním záležitostem momentálně nepodnikla, šla jsem někam, od čeho jsem očekávala něco jiného, ale přineslo to právě ty odpovědi na otázky, kterých se mi dosud nedostávalo. Vlastně jinými slovy se rozšířilo mé povědomí o našem egu.

To, co je známé, víme, že pracuje na prapůvodním principu, kdy nejen způsobuje naší jedinečnost, ale také nás chrání před nebezpečím. Jaksi si nevšimlo, že žijeme v 21. století a stále nás chrání. No, a pokud nás zrovna žádné nebezpečí neohrožuje, tak nám nějaké vymyslí v podobě katastrofických scénářů nebo domněnek. Jenže ono tak omezené není, ono má právě další vychytávku. Když ho přesvědčíme o něčem novém, a i když je to dobré, v nějaký okamžik nastoupí se sobě vlastní silou, a vrátí nás opět na startovní čáru… a jsme tam, kde jsme byli, tam, kde to důvěrně známe, tam kde naše duše strádá, ale protože na to jsme zvyklí, tudíž to považujeme z logiky věci za bezpečné. Nové… neustále nové zážitky, setkání, poznávání, myšlenky, jsou pro naše ego vlastně ohrožující. To, na co jsme zvyklí, je bezpečné.

Možná se to teď jeví jako bludný kruh. A proč se vlastně vůbec o něco snažit, když stejně přistaneme tam, odkud jsme vyšli?! Ono naše ego totiž skrývá v sobě jednu část, která nám může z tohoto bludného kruhu pomoci. A ta část je vědomí. Duchovně praktikující člověk si vědomí vědomě či nevědomě rozšiřuje. :-) Čím člověk více ví (nemyslím si, aby si na věci vytvářel názor, posuzoval a soudil, ale vnímal, pozoroval, naslouchal), tím má ego menší prostor pro to, aby ho vracel na startovní čáru.

Chcete nějaký příklad? Ačkoliv víte, že já se k politické situaci nevyjadřuji, je v ní momentálně ten příklad úplně ukázkový. Více jak před pětadvaceti lety jsme sametově revoltovali – pryč z komunismu, nesvobody, sem s kapitalismem a svobodou, pryč s tím, aby nám někdo říkal, přikazoval, zakazoval, co máme, musíme, měli bychom, sem s možností volby, samostatným rozhodováním, dovolit si, cokoliv můžeme a zmůžeme… a nějakou formou, kterou jsme zvládali, se nám toho dostalo. Ale možná proto, že jsme zjistili, že kapitalismus z nás všech boháče v limuzínách nenadělá, že musíme pořádně máknout, abychom si mohli dovolit i obyčejné věci, se nyní obracíme zpět. Plíživě a vytrvale stoupá preference stran minulého režimu a mohutně souhlasíme s těmi, co sice mají kabát režimu nového, ale řeči a sliby toho minulého.

Nebudu tu agitovat ani na jednu stranu, od toho tyto motivační texty opravdu nejsou, budu agitovat na naše srdce, na část našeho ega, které ví a tudíž nás k návratům nenutí.

Ti, co mě znáte osobně, víte, že ať už své podnikání nebo život považuju za dobrodružství. V takovém dobrodružství je od každého kousek… trochu napětí, trocha romantiky, trocha nebezpečí, trocha legrace, trocha trápení, ale vždy na konci happy end :-) Z toho vyplývá, že žádné vracení se na startovní čáru.  Ono také tento rok, protože má jedničkové vibrace a tento měsíc, s boží pomocí, vlastně také, je jakousi pomyslnou startovní čarou. Jestli jste dosud nenalezli žádný svůj plán, cíl, projekt, záměr, pro počínající cyklus, tedy formu jakéhosi postupu vzhůru či vpřed, pojďte rozšiřovat svou část ega, které se říká vědomí… dívejte se kolem se, naslouchejte, pozorujte. Nikdo od Vás neočekává, že dojdete k nějakým závěrům, ale budete vědět, budete vědomí a Váš život se zlepší.

Úvodníky i upozornění na nové výklady a akce si můžete vyžádat protředníctvím e-mailu nebo je naleznete na mém FB profilu.