UMĚNÍ ODPOUŠTĚT
« BlogBlíží se doba vánoc, hořících svíček, voňavé purpury, koled a dárků. Mnoho lidí se na adventní čas těší, slaví v rodinném kruhu, všichni se sejdou pohromadě, stráví spolu radostný čas pohody a klidu, pochutnají si na slavnostní večeři a předají si dárky. Ale jsou i tací, kteří tento čas protrpí a není jim dobře na duši.
Přemýšlela jsem, co vánoční čas znamená pro mne samotnou. I já se těším na štědrý den, na rozzářené oči mých dětí, na rodiče i ostatní blízké, kteří budou v ten den se mnou. Přesto mám pocit, že pro mne mají vánoce i hlubší význam. Je to čas, kdy začínám rekapitulovat celý uplynulý rok, přemýšlím o tom, co jsem v tomto roce zvládla a kde se ještě musím mnoho učit, kam jsem došla a proč, koho jsem na své cestě potkala a co mi setkání s těmito lidmi přineslo. Někteří lidé setrvávají v mém životě na stálo, jiní se mi do života stále vrací a zase se vzdalují, ale já přesto vím, že se opět setkáme. A pak jsou tu lidé, kteří se mihnou mým životem třeba jen na „okamžik“, a přesto mne v mnohém ovlivní. Někdy pozitivně a já se díky tomu mohu posunout na své životní cestě zase o krůček vpřed, někdy ovšem spíše negativně. Pak nastává čas, kdy se zastavuji a přemýšlím o sobě i o druhých. A v době vánoc dvojnásob. Čas adventu je přece čas lásky a k té patří i odpuštění. Nejen druhým, ale i sobě samotným. A to je někdy pravé umění.
